Přípravy na tvorbu videí zahájeny: aneb rozšiřuji si obzory a začínám sbírat podklady

Čas a kurz VideoLab na nás neúprosně tlačí a už se vrháme do fáze příprav. Měli bychom si začít dávat do kupy plán - pro koho chceme točit, o čem, proč a na základě čeho. Většinu z toho mám už jasné ze zadání diplomky...

A jaká je moje představa?

Nejprve jsem se chtěla řídit přístupem informatiků na "mém" gymnáziu a spojit témata do komplexních projektů, ke kterým by videa sloužila jako teoretický základ i tutoriály. Plán ale naráží na nejednoznačnost výběru témat i nástrojů k praktické práci. Možná ještě zauvažuji nad touto metodou pro videa bonusová, nebo tak něco, ale jinak asi bude lepší se držet teorie a praxi nechat na jednotlivých vyučujících - ať si vyberou nástroje (aplikace, programovací jazyky apod.), které mají na dané škole k dispozici a pro které se cítí kompetentní. Zkusíme tedy pokrýt různé oblasti informatiky vycházející z RVP, aniž bychom příliš specificky určovali způsob provedení praktických ukázek a projektů. Technické detaily ladím, ale plán už nějaký mám, se zdroji to bude trochu na dýl, ty asi budu sbírat postupně ke konkrétním tématům.

A začneme ... třeba se "síťařinou" (dokud ji mám čerstvě v paměti), prostě nějak takhle:

Také jsme byli poučeni o dalších možných přístupech k hodnocení kvality videí a máme si zkusit posudek na základě Mayerovy kognitivní teorie. Pro srovnání metod bych ráda opět využila video o číselných soustavách, které jsem hodnotila už minule, a k němu doplníme jedno další...

aneb reflexe videí č. 2

První video je z Kahanovy akademie, což je uznávaný populární zdroj, tak jak si na tom stojí?

• První princip, tzv. Multimedia Principle, spočívá v tom, že kombinace slov (nejlépe mluvených) s grafickými či obrazovými prvky (animacemi, ilustracemi) usnadňuje učení mnohem více než pouhá textová prezentace. Video tento princip splňuje velmi dobře, protože doplňuje mluvený komentář přehlednými animacemi a zvýrazněnými klíčovými pojmy, což divákům umožňuje zpracovat informace ve dvou kanálech najednou (vizuálním i auditivním).

• Druhý princip, označovaný jako Modality Principle, zdůrazňuje, že je účinnější předávat informace prostřednictvím mluveného slova a vizuálních podnětů, než využívat rozsáhlé psané texty na obrazovce. Ve videu je komentář podáván přístupným, mluveným způsobem, zatímco text na obrazovce je omezen na důležité pojmy či hesla. Díky tomu se nepřetěžuje vizuální kanál, a divák tak může lépe udržet pozornost.

• Třetí princip, Contiguity Principle, vyžaduje, aby slova a vizuální prvky byly prezentovány ve vzájemné blízkosti – a to jak prostorově, tak časově. V daném videu se animace a mluvený komentář objevují současně, takže divák nemusí čekat, až se objeví odpovídající obrázek nebo animace. Někdy by ale dle mého názoru neuškodilo, animaci nechat běžet chvíli i samostatně, aby se student stihl nad jejím významem zamyslet, než přijde na řadu další informace. Dalším nedostatkem je absence záložek či přerušení časové osy mezi jednotlivými tematickými částmi videa, tedy nevyužití potenciálu sebeřízeného učení, kdy student může přeskakovat a přehrát (nebo si zopakovat) pouze vybraný úsek.

• Čtvrtý princip, nazývaný Redundancy Principle, upozorňuje, že nadbytečné nebo duplicitní informace mohou zvyšovat kognitivní zátěž a ztěžovat porozumění. Video si v tomto ohledu vede průměrně, jelikož sice nepoužívá mnoho textu, ale občas se zde vyskytne celá fráze, která je čtena ve stejné podobě. Zde můžeme polemizovat nad převahou významnosti tohoto principu, nebo snahy o zdůraznění důležitých informací/pojmů.

• Pátý princip, Coherence Principle, se zaměřuje na to, aby ve výukových materiálech nebyly obsaženy prvky, které nesouvisejí s hlavním sdělením a pouze rozptylují diváka. Video se zaměřuje čistě na problematiku binárních dat a přidává k ní jen takové prvky (animace, krátké texty), které přímo podporují vysvětlení. Jediné, co by mohlo někoho rušit, jsou časté záběry na mluvčího, při kterých se podvědomě soustředíme jak na gestikulaci osoby, tak na doplňující grafické prvky.

• Šestý princip, Personalization Principle, zdůrazňuje význam konverzačního a přátelského stylu, který podporuje zapojení diváka a udržuje jeho motivaci. Video využívá srozumitelný jazyk a (opět v kontrastu s předchozí zásadou) občasné záběry na mluvčího mohou divákovi zprostředkovat pocit osobnějšího kontaktu.

Jako druhé video jsem si tentokrát vybrala video s tématem (a možná i názvem), s nímž bych sama chtěla v tvorbě začít - Jak funguje internet. Video spadá pod cyklus NEZkreslená věda, za nímž stojí Akademie věd České republiky. Videa jsou laděna do jednotného stylu jak vizuálně, tak výběrem užšího okruhu komentátorů, a mimo jiné obsahují také metodické listy. Ale teď už k hodnocení...

• Multimedia Principle: V tomto videu se mluvený komentář doplňuje dynamickými kresbami ve stylu doodle, kde se současně kreslí schémata, karikatury osobností, objekty a důležité pojmy. Tato kombinace umožňuje divákům zpracovat informace prostřednictvím dvou kanálů – auditivního a vizuálního – což výrazně podporuje tvorbu mentálních modelů.

• Modality Principle: Ve videu je výklad veden pouze mluvenou formou, zatímco vizuální obsah se generuje živým kreslením, což napomáhá udržet pozornost diváka a minimalizuje přetížení vizuálního kanálu.

• Contiguity Principle: V tomto videu se výklad a kreslení odehrávají simultánně, což umožňuje divákům okamžitě spojit informace. Použití principů zoomovacího efektu a myšlenkové mapy podporuje učení v souvislostech, avšak absence jasného členění tematických bloků může na druhou stranu ztížit orientaci. Ani zde tedy nenacházíme možnost přepnutí na vybraný úsek videa.

• Redundancy Principle: Video se drží základních pojmů a klade důraz na souvislosti, aniž by se zabývalo přílišnými detaily. Tento přístup umožňuje divákům získat úvod do tématu, případně sloužit jako opakování. Jako jediný výukový materiál by pro účely středních škol určitě nestačilo, ale autoři k takovému použití také nenabádají.

• Personalization Principle: Video začíná oslovením aktuálního diváka, čímž vytváří pocit osobní komunikace. Komentář, který vede Pavel Liška, je charakteristický neformálním, vtipným a lehce parodickým stylem, což oslovuje zejména mladší publikum a dodává výkladu autenticitu.

Osobně považuji obě videa, potažmo oba portály za vhodnou inspiraci. Jediné, co bych ráda udělala lépe, je řešení zmíněného členění na úseky, mezi nimiž se může student libovolně přepínat.