Japonsko všemi smysly: aneb jak do školy přenést kousek cizí kultury, na kterou si lze sáhnout i ji ochutnat

Toto pondělí proběhl na naší škole další takzvaný projektový den, kdy se žáci místo běžné výuky účastní předem vybraných aktivit. Tentokrát bylo na výběr 43 různých akcí ve škole i mimo ni. A jednou z těchto akcí byl náš workshop s názvem Japonsko všemi smysly: čaj, nerikiri a každodenní kultura. Píši náš, protože nápad to byl sice můj, ale workshop celý odvedla paní Yuko Ondrejka, kterou jsem k nám pozvala. V tomto příspěvku bych se o tuto zkušenost chtěla krátce podělit, protože mám z povedené akce opravdu radost a mohu ji jen doporučit...

Jak to probíhalo

Workshop jsme plánovaly s myšlenkou, aby si žáci odnesli komplexní zážitek. Moje prvotní idea byla spojit výrobu nerikiri, na kterou se Yuko specializuje, s povídáním o čaji. Postupně jsme ale do programu zařadily i další témata.

Začínali jsme v 9 představením Yuko a rozdáním cedulek s kanji reprezentací jmen účastníků. Ti, co se neznali, si tak mohli zapamatovat alespoň jména, a také si tak všichni mohli odnést něco na památku. Po krátkém úvodu jsme si vychutnali první čaj, který se nazývá Mugicha a vyrábí se z praženého ječmene. Pak nás čekala meditace. Ta byla zcela dobrovolná a žáci si mohli vybrat, zda chtějí zůstat na židlích, nebo si sednout na zem. Mile nás překvapilo, že se nakonec zúčastnili všichni.

V poklidné náladě jsme se seznámili se surovinami a zásadami pro výrobu nerikiri, zasedli ke společnému stolu a rozdali si připravená těsta a pomůcky. Další hodinu jsme věnovali právě tvorbě - žáci si bílé těsto dle svých preferencí obarvili a poté následovali kroky k dosažení tvaru javorového listu. V průběhu jsme si vychutnali další čaj - tradiční Senchu. Po této části byla naplánována přestávka, aby si mohli žáci své výtvory vzájemně prohlédnout a vyfotit.

Poslední část byla volnější. Tradičním postupem jsme si vyšlehali Matchu a vychutnali si ji s právě připravenými cukrovinkami. Vysvětlili jsme si rozdíl mezi těmi dvěma druhy zeleného čaje, popovídali si o aktuálních pocitech z workshopu a o chutích, které cítíme... i když hodně zúčastněných zezačátku váhalo, zda svoje výtvory sníst, když jsou takové hezké. Zatímco někteří odpočívali a vytvářeli si stroríčka na sítě, mohli si zájemci během přípravy Matchi popovídat s Yuko individuálně.

Po tom, co se ochutnávka dostala na všechny a dotazy byly zodpovězeny, jsme společně uklidili učebnu, jak je v Japonsku zvykem...

Přehlídka všech výtvorů - náš společný podzimní svět

Kde se vzala Yuko a proč jsme ji do školy chtěli

Nápad pozvat Yuko na naše projektové dny vznikl ze dne na den, když jsem viděla, že jela dělat workshop do Brna i na jinou jednodenní akci (TeaFest), ale sledovala jsem ji už déle. Celý tento příběh vlastně začíná na posledním Animefestu, na kterém jsem i já absolvovala workshop výroby nerikiri a strávila hezké chvíle konverzací s Yuko u čaje. Tehdy ve mě tento zážitek zanechal silné emoce, protože propojil praktickou činnost, chutě, zajímavé informace a autentickou osobnost lektorky. Ráda jsem tedy přijala vizitku a našla si Yuko na internetu a sociálních sítích. Zjistila jsem, že pochází z Tokya, žije tu už delší dobu, nabízí kurzy japonštiny, dělá kendó a píše příběhy... Energický člověk, který má co předat, řekla jsem si.

A tak jsem se jí ozvala s nabídkou. Nebyla jsem si moc jistá, že ji přijme, přecejen to není akce pro veřejnost, kde se dá i něco prodat, termín byl celkem blízko a cesta přes půl republiky může také odradit.

K mé velké radosti přišla odpověď: 是非、あなたの学校にお邪魔したいです。学生のみんなも、練り切りのワークショップを大好きになると思います。(Ráda bych tvoji školu navštívila. Myslím, že si žáci wagashi zamilují.)

Jak jsem se později dozvěděla, byla to prý jaksi první příležitost proniknout do světa dospívajících a vyzkoušet si jim předat něco ze své kultury, což obvykle dělá spíše s dospělými. Pro mě to zase byla první příležitost pozvat oficiálně hosta. Obě jsme ale věřily, že právě tohle je vhodná cesta, jak pracovat na propojování našich kultur - žáci se dozví a vyzkouší si něco nového, setkají se s rodilou Japonkou; Yuko nahlédne do české školy zevnitř a pozná, jak mladí Češi myslí a interagují. Tuto snahu podtrhla i snaha komunikovat ve třech jazycích - meditace a workshop byly vedeny v angličtině, teoretický výklad se Yuko snažila přeříkat česky a žáci dle svých dosavadních znalostí děkovali a odpovídali japonsky. Myslím, že tato vzájemná snaha pomohla odbourat trému na obou stranách. Všichni jsme si to tedy v přátelské atmosféře užili.

Tak možná zas někdy příště,

ať žije česko-japonská spolupráce!