Můj první rok v roli učitele na GML

Zdá se, že přišel čas na reflexi mého prvního roku na pozici učitelky, a tentokrát už nejde jen o lektorování, nebo doučování, ale opravdovou zkušenost v roli pedagoga mé bývalé škole. Hned na začátek jsem totiž nafasovala dvě skupiny nižšího a jednu skupinu vyššího gymnázia. Ano, tři skupiny puberťáků, to je dobrý test trpělivosti a kreativity.

Takže jak jsem se s tím poprala?

To mohou samozřejmě nejlépe posoudit studenti, které jsem o zpětnou vazbu taky pravidelně prosila. Ačkoliv v hodinách ne vždy všichni zvládli všechny úkoly a dávat pozor, zdá se, že minimálně nějaké nové znalosti a dovednosti považují za užitečné a oceňují moji snahu o přizpůsobení stylu výuky skupině na míru. To byla pro mě velká výzva, protože každá skupina byla opravdu úplně jiná - od nezkušených tvořivých holčiček přes soutěživé kluky po mírně znuděné středoškoláky s kručícími žaludky. Všechny skupiny měly sice informatiku v rámci naší školy poprvé a témata se tedy do značné míry překrývala, ale to, že učit je stejně nepůjde, se ukázalo velmi brzy.

A tak jsme v sekundě hodně diskutovaly, využívaly aktuální témata a soutěže a pracovaly na individuálních projektech. Holky byly hodně zvídavé, ale taky často puntičkářky a stresařky, že jim to nejde, takže to bylo z mé strany dost o podpoře a sdílení tipů, vzorů a návodů.

S tercií to byla divoká jízda - přesvědčování, že už musíme začít a Roblox, Minecraft a streamy se mají vypnout, eliminace vytažených a někdy i poletujících svačin, střídání skupinových a individuálních úkolů, ověřování učiva skrze pravidelné kvízy a zapojování fyzických i počítačových her do vzdělávacího procesu v různých situacích. Na přípravu i řízení to byly hodiny nejnáročnější, ale zato mi daly hodně podnětů a příležitostí pro testování nových přístupů k výuce.

U prváků už jsem musela trochu přitvrdit, protože jde o vyšší stupeň vzdělávání a v případě gymnázií téměř jistě o přípravu na studium na vysoké škole. Narozdíl od nižších ročníků nás ale zas tak nesvazovalo kurikulum, takže jsem se rozhodla na druhé pololetí aplikovat metodu otevřeného sylabu - odhlasovali si, která témata chtějí probrat přednostně. Kromě toho jsem se pokusila s menším či větším úspěchem zařadit i další demokratizující prvky jako pravidlo vyškrtnutí daného počtu otázek v testech nebo možnost ukončení pololetí sepsáním reflexe na osobní portfolio. K mému údivu většina skupiny preferovala klasiku, blog si aktuálně vedou jen 2.

Co si z toho beru

Díky již zmíněné zpětné vazbě, ať už formou diskuse, nástěnky v Padletu nebo blogového příspěvku, si odnáším hlavně lepší pochopení toho, jaká témata jsou pro tuto generaci důležitá a co je z mé strany jen zbytečná snaha o uzpůsobení a co naopak opravdu pomáhá. Mile mě potěšilo, že se podařilo nastavit dobrou atmosféru a jednotlivé skupiny ocenily výše popsané úpravy. Zároveň jsem se utvrdila v přístupu založeném na střídání témat, protože je zřejmé, že každému sedí něco jiného a je fajn, když se nikomu informatika neznechutí celoročním Excelem apod. a každý má možnost získat lepší známky a bonusové bodíky tam, kde se našel... Z reflexí i mého pozorování vzešlo také pár podnětů na zlepšení, především co se týče preferencí ohledně formy výuky, psaní zápisků a potřeby častějšího opakování.

Reflexe NG:

Reflexe VG:

blogový příspěvek V. Trusky (sdíleno se svolením autora)

Nová informatika a nové výzvy

S ohledem na nedávné změny v RVP je zajímavé se chvíli zastavit i u tzv. Nové informatiky, tedy nových témat a vyšší časové dotace našeho předmětu na základních školách. Nás se tato změna týkala hned ve dvou rovinách. Zaprvé se RVP Z musíme řídit u nižšího gymnázia, takže se tento rok neslo v duchu testování a ladění nového ŠVP a zvykání si na běžné hodiny napříč ročníky namísto dvouhodinovek v ročnících posledních. Znamenalo to také začínat informatiku v různých ročních víceméně na podobné úrovni, protože ze předchozího studia si žáci přinášeli velmi rozdílné znalosti a teď přišel čas je urovnat a najet na nový režim. Se zkušenostmi ze ZŠ se pojí i druhá změna, a to úroveň znalostí žáků přicházejících na střední školy, kde člověk i RVP jaksi očekává úplně něco jiného, než je realita... Jsem tedy celkem zvědavá, jestli se to za pár let změní.