Tak a je ze mě titulovaný blbec aneb moje cesta za titulem Bc.

A je to tady, před jménem se mi ve školním systému rozsvítila písmenka Bc. a od teď už mě budou provázet všude.

Ani se mi nechce věřit, jak rychle tohle studium uteklo. Na Masarykovu univerzitu jsem nastoupila v roce 2021 s nadějí, že tady konečně přijdu na to, co bych mohla a chtěla vzhledem ke svým odborným preferencím v životě dělat. Upřímně nevím, jestli jsem si přesný cíl vytyčit zvládla, ale minimálně jsem si stihla spoustu věcí zkusit a svoje představy specifikovat. Narazila jsem na několik oblastí, v kterých bych si uměla představit pracovat, a to třeba...

• správa či tvorba online kurzů

• příprava výukových metodik a materiálů

• realizace workshopů na různá témata

• výuka na VŠ

• tvorba či zprostředkování digitálních aplikací a jiných materiálů pro kulturní průmysl

• software engineering (manažerské, designové a další více sociální pozice)

• customer support či zprostředkování kontaktů mezi zákazníky a IT týmy

• správce knihovního systému

Těm, které by zajímaly první dojmy, můžu nabídnout report po prvním roce studia na tomto odkaze.

Ale předpokládám, že pokud čtete tento příspěvek, tak vás zajímá především ten konec - o čem a proč jsem psala bakalářku, jak to šlo u obhajob, jak mi přálo štěstí u losování otázek... Musím říct, že jsem trochu zklamaná, ne z výsledku, ale z toho, že mi přijde, že jsem se pořád nenaučila pořádně učit velké objemy učiva, i když mi to všichni slibovali. Nepřišlo to u přijímaček na SŠ, u maturity, u přijímaček na VŠ, v prváku na VŠ ani u státnic. Spíše jsem se během studia utvrdila v tom, že mnohem důležitější je umět o tématu diskutovat a přinášet vlastní názory. U státnic to komise shrnula slovy "Je dobře, že jen nepapouškujete učebnici." Pravdou je, že otázky, které jsem si vytáhla u obou oborových zkoušek (u sdruženého studia se znalostní část zkoušky skládá na hlavním i vedlejším oboru), patřily k těm, které jsem si přála, takže diskuse nad nimi byla celkem příjemná.

U bakalářky je už moje nadšení pro vlastní názor a rozsah diskuse už nejspíše potěšily méně, minimálně tedy oponenta, protože musel číst text, který délkou odpovídá spíše práci magisterské. Pokusila jsem se však rozsah textu i samotné výzkumné části obhájit a po té, co moje vedoucí práce potvrdila, že jsme už takto "osekávaly, co se dalo", jsem odešla se známkou A. Kdyby se tím někdo chtěl také zkusit prokousat, práce je volně dostupná v archivu naší univerzity. Pro ty, kterým by stačilo "shrnutí pro normální lidi", plánuji v brzké době vytvořit separátní příspěvek. Tímto nechávám otázku o čem a proč ještě otevřenou, snad mi to prominete a počkáte si.

Celkově vzato byly ty tři roky moc fajn a stálo to za to. Pokračování mě čeká už formou dvou samostatných oborů, tak uvidíme, jak to půjde dál.

A co oslava? Oběd a přípitek s mamkou a návštěva running-sushi včetně cool zelené limonády s přítelem mi přišly jako fajn způsob oddechu, kor v tom vedru, které poslední dny panuje.