Jak posouvám své lektorské hranice

I tento semestr se u mě nese v duchu příprav na vlastní výuku, práce na diplomce a vyzobávání praktických předmětů s přesahem do lektorství, a to v mnoha podobách. A když si to člověk dobře naplánuje, dají se tyhle aktivity i propojit. Právě díky tomu jsem před pár dny splnila zápočtový úkol do dvou předmětů, jak se říká - jako dvě mouchy jednou ranou.

První předmět, který danou aktivitou a tímto příspěvkem uzavírám, nese příznačné jméno Lektorské praktikum. Jednalo se o intenzivní víkendový kurz, na kterém jsme se sešli ve velmi pestrém složení - od těch, kteří o lektorství teprve začínají uvažovat, po nás dlouhodobě praktikující učitele a lektory. Upřímně jsem z toho měla trochu obavy (Nebude někdo moc vyčnívat, nebo upozaděn? Nebude to kvůli nováčkům moc povrchní?) a už vůbec nezáviděla Verči, naší lektorce, která si s touhle heterogenní skupinou musela poradit. Už na úvodní online schůzce před kurzem nám ale vysvětlila, že s touto situací chce pracovat záměrně a že zkušenější mohou nováčky vtáhnout do praxe a nováčci poskytnout pohledy ještě nezkreslené praxí. To mělo něco do sebe...

A jaké to tedy bylo?

Víkend jsme strávili v příjemném kolektivu, vyzkoušeli si spoustu aktivit a získali pár tipů z praxe i teorie. Jak jsem čekala, v tomto směru jsem si novinek neodnesla tolik, ale například diskuse o teorii učebních stylů mi pomohla lépe pochopit méně aktivní žáky a jejich potřeby. Pochopila jsem, že moje představa o aktivitách nabité výuce nemusí vyhovovat všem a že ti, co nemluví, se nemusí vždy jen bát zapojit, ale prostě to třeba jen nepovažují za důležité.

Naopak Kolbův cyklus či SCARF už jsem slyšela minimálně potřetí. Namísto nich jsem se tedy soustředila spíše na aktivity, kterými se předváděla jejich aplikace. Aneb pár dalších energizerů do zásoby nikdy neuškodí a PawerPoint karaoke mě tak nadchlo, že jsem ho už dvakrát využila - při výuce prezentačních dovedností u nás na gymplu a pak právě na lekci o feedbacku v rámci předmětu Communication and Soft Skills. A tím se dostáváme k můstku... Jako jeden ze závěrečných úkolů Lektorského praktika jsme dostali za úkol překonat nějakou svoji výzvu související s tématem vzdělávání. A mě právě taková výzva čekala, protože zmíněnou lekci o feedbacku jsme měli odučit v tandemu a anglicky.

I když jsem zvyklá plánovat a vést hodiny, tohle bylo o dost těžší, protože jsme se museli se spolužákem sladit a já nemohla říct vždy, všechno, co jsem měla na srdci, ale nakonec jsme to zvládli a dostavila se úleva i radost, že jsem se zase posunula. Díky tomu, že jsem chtěla posunout i spolužáka, který si zezačátku příliš nevěřil a neměl s návrhem lekcí zkušenosti, jsem si mimo jiné vyzkoušela i upozadit svůj aktivismus "na place" a vysvětlil význam učebních stylů někomu jinému. Kolbův cyklus jsem pak vysvětlovala přímo účastníkům, protože nám k tématu feedbacku skvěle seděl.

Kromě toho jsem si na této lekci i na moderování dalšího ročníku JSNS vyzkoušela záměrnou práci s chybou - ve warm-up aktivitě jsem záměrně dala nedokonalé instrukce pro podporu feedbacku a při moderování jsem se během jedné debaty stavěla do role té, co neví, abych podpořila pocit rovnosti směrem k účastníkům a motivovala je kladení otázek. Díky všem těmto aktivitám jsem si uvědomila, že když člověk dospěl do fáze, kdy si před publikem věří, je správný čas začít pracovat na nastavování bezpečného prostředí a snižování mocenského postavení ve prospěch role průvodce procesem, takže mám dál na čem pracovat...