Reflexe předmětu ISKM08: Diplomový seminář II (Projekt)

Tuto reflexi píši s ambivalentními pocity, protože předmět by šel označit za náročný i snadný, za užitečný i zbytečný. Proč?

Pro udělení zápočtu z tohoto předmětu byly potřeba jen 4 věci:

• přihlásit se k tématu nějaké magisterky

• jít alespoň na jednu konzultaci s vedoucím

• sepsat projekt budoucí práce

• absolvovat jeden z nabízených metodologických workshopů

První dvě položky jsou víceméně potenciálně složité jen z hlediska rozhodnutí se a domluvy s daným vedoucím, nikoliv však mentálně a časově. Podobně na tom byla i položka poslední, tedy vybrat si workshop dle libosti (ponejvíce dle tématu, či termínu), dostavit se a případně během té jedné VŠ vyučovací hodiny i trochu aktivně pracovat. Na workshopy se po nás chtěla i dotazníková zpětná vazba, ale ani to nebylo nic náročného. Za nejobtížnější část lze tedy považovat psaní projektu, na nějž je kladen důraz i v názvu předmětu.

Pro nás, kteří jsme na KISKu absolvovali už bakaláře, to však nebylo nic nového. Projekty bakalářských prací byly celkem podobné, jen měly jednotnou šablonu, zatímco nyní jsme si už měli vybrat mezi teoretickou, teoreticko-aplikační a teoreticko-empirickou. Ale princip člověk znal a rešerši měl hotovou z minulého semestru, takže šlo hlavně o stanovení si plánu - co, proč a jak chce zkoumat. Pro jednoznačně daná témata, či specifický zájem by i tohle mohla být hračka. Ale když se sejde student s mnoha nápady a zájmy s podobně smýšlejícím vedoucím, není to jen tak.

My nejprve hledali užší tematickou oblast a pak ji po zvážení realizace výzkumu a jeho přenositelnosti zase začali rozšiřovat. Skončili jsme u nápadu jakési kuchařky pro muzea, platformy, která by nabízela inspiraci ve více oblastech, jak muzeum více přiblížit a zpřístupnit veřejnosti. Ačkoliv by práce měla námi pojmenované "otevřené muzeum" definovat a rozebrat teoreticky, věřím, že pro pracovníky bude podstatnější přístup praxí pro praxi, aneb sdílení reálných zkušeností napříč institucemi. A pokud to chci vzít touto cestou, tedy skrze rozhovory, to nejtěžší teprve přijde, budu muset připravit teoretickou půdu a sehnat vhodné kontakty...

Když se teď vrátíme k té užitečnosti, nutit nás s takovým předstihem psát projekty je sice celkem otravné, ale mít deadliny a postupovat v práci je za mě fajn. Určitě se také hodí posudek oponenta, aby člověk slyšel jiný názor, než od vedoucího, a to říkám i jako člověk, který dostal v posudku pěknou bídu. Díky tomu, že jsem ještě nezačala plán plnit, mohu některé námitky zohlednit, což je určitě lepší, než to pak řešit až u obhajoby.

Co už mi naopak přišlo méně užitečné, byla dvě online setkání k tomuto předmětu, na kterých se spíše jen opakovaly podmínky ukončení, vysvětlovalo psaní projektu pořád dokola a podobně. Kdybych věděla, jak málo se toho na nich dozvím a že asi ani nejsou povinná, raději bych ten čas věnovala přímo projektu samotnému a lepšímu prostudování dostupné teorie. O něco lepší pocit mám z workshopů, které považuji za zajímavý nápad a snad by mohly někoho nakopnout, utvrdit, či odradit ze zamýšlené výzkumné metody. Objektivně je tedy považuji za užitečné, i když možná bych se nebála je zařadit i o semestr dříve, aby k tomu promyšlení bylo více času, ne když tlačí termín na přihlášení tématu a odevzdání projektu. Subjektivně jsem byla zklamaná, že žádný workshop neřešil právě mnou vybrané rozhovory, a já se tak musela rozhodnout mezi focus group a případovými studiemi, které jsem považovala za tematicky nejbližší. A vím, že jsem nebyla jediná. Ve zpětné vazbě už tyto mé názory zazněly, tak uvidíme, třeba se dočká příští ročník.

Když už jsem tak zhodnotila předmět jako takový, měla bych se chvíli zastavit i u sebe. Nebudu tvrdit, že jsem tomu všemu věnovala nejvyšší pozornost, protože nejprve chci odevzdat diplomku na FI, takže tady to beru trochu s klidem, že to zatím tolik nehoří. Donutit se formulovat nějaké ukotvení a zamyslet se nad časovou náročností svých plánů mě asi svým způsobem posunulo, ale možná i vyděsilo. Vím, že mnozí spolužáci to brali vážněji a nejspíše budou mít projekty kvalitnější, já bohužel plánovat neumím, potřebuji na tom začít dělat, aby se to zarámovalo samo. Kdybych to stíhala, určitě bych šla touto cestou, sic to není doporučený postup.