Minulý týden byl na filosofické fakultě čtecí týden a naše katedra se rozhodla, že této situace využijí k naplánování termínu exkurze do Prahy. Měl to být celodenní výlet a zahrnovat návštěvu čtyř knihoven - ústřední pobočky Městské knihovny v Praze, Národní knihovny, pobočky Velký mlýn a pobočky Petřiny. Mě to bohužel skrze bezbariérové vlaky nevyšlo tak, jak bych si představovala, ale i tak jsem si něco prohlédla a mohu posoudit rozdíly jak mezi pražskými knihovnami, tak třeba mezi pražskou městskou a naší Mahenovou knihovnou, která v Brně plní podobnou funkci.
Ústřední pobočka Městské knihovny v Praze
Jako první byla na pořadu dne Městská knihovna, tedy její ústřední pobočka v centru města. Protože jsem nemohla jet stejným vlakem jako spolužáci, sem jsem dorazila se zpožděním a stihla už jen závěrečnou část prohlídky. Viděla jsem tedy hudební oddělení, dětskou část, hlavní výpůjční halu, automatizovaný pás pro vracení výpůjček a frontu turistů čekajících na fotku s tzv. Idiomem.
Oproti naší ústřední knihovně (KJM) mi prostory zde připadaly větší, což mohlo být způsobeno jak uspořádáním regálů a nábytku, tak vysokými stropy. Nemohla jsem se rozhodnout, jestli to působí lépe - vzdušněji, nebo hůře - méně útulně. Oddělení pro děti se mi celkem líbilo, bylo barevné, mělo různé zóny i malé stolečky a židličky v dostatečném počtu.
K hudbě vztah moc nemám, ale možnost zapůjčit si hudební nástroj domů zní zajímavě, a zapůjčování přehrávačů na CD či DVD je velmi prozíravé - lidé už je moc nevlastní.
Automatizace mě asi tak nefascinuje, ale líbilo se mi, že mají otevřený průhled na stroj i pro veřejnost.
Národní knihovna
Naproti přes ulici se nachází Národní knihovna v Klementinu, tam jsme tedy zamířili hned poté. O funkcích a strategiích knihovny jsme se už moc nebavili, protože nás před nedávnem ve výuce navštívil generální ředitel a tyto informace nám zprostředkoval předem. Exkurze byla tedy více "turistická", prohlédli jsme si exteriér i interiér a pořádně se prošli. Bývalý klášterní areál je přeci jen monumentální místo. Upřímně jsem si moc nepřipadala jako v knihovně, ale spíše jako na zámku. Viděli jsme hezké historické místnosti, dozvěděli se i něco o jejich vývoji, nahlédli do kaple atd. Knih jsme viděli vlastně velmi málo. Zato zde bylo hodně dlouhých chodeb, velkých a malých studoven a posezení na chodbách (a v létě prý i na dvoře).
Pak jsme byli zavedeni do druhého patra, kde sídlí Knihovnický institut, abychom si prohlédli Knihovnu knihovnické literatury. Z té ovšem mě nejvíce zaujaly dokumenty, které tam vůbec nepatřily - pestrobarevné knihy bez nápisů ("Hele ruleta!" komentovala jsem to spolužákovi). Na dotaz jsme se dozvěděli, že to jsou "jen" svázané ročníky časopisů, na které už nezbylo místo ve skladu.
Můj nejsilnější dojem z této prohlídky byl, že by opravdu nebylo špatné umístit po chodbách na zem ukazatele, protože já osobně se třeba měla tendenci ztrácet. Před místnostmi jsou banery informující o tom, co se za nimi nachází, ale skrze ty dlouhé chodby jsou i ty čitelné těžko a nepravidelný tvar budovy tomu asi také nepřispívá.
Co jsem ale naopak ocenila, byl místní bufet. Hledání bezbariérového občerstvení nedejbůh za studentské ceny v centru Prahy většinou končí hranolkami do ruky, proto mě velmi potěšila nabídka obědu v teple a dokonce s možností zapojit si do zásuvky téměř vybitý vozík. A protože jsem musela alespoň hodinu dobíjet a harmonogram byl neúprosný, musela jsem Velký mlýn vynechat.
Městská knihovna v Praze - pobočka Petřiny
Poslední exkurze měla začínat v 15:00 v pobočce Petřiny. Na první pohled je to jen taková malá kostka uprostřed sídliště, moc jsem od toho tedy neočekávala (a předpokládala kratší exkurzi než v NK), ale nakonec jsem litovala, že musím utíkat na vlak tak brzy. Ukázalo se totiž, že to není ledajaká pobočka, ale třídící a akviziční centrum celé městské knihovny. A taky z mého pohledu mnohem příjemnější a bezbariérovější místo než předchozí dvě.
Pro zprostředkování svého zážitku jsem se pokusila vytvořit interaktivní prezentaci na způsob story-tellingu, pro zájemce je tedy dostupná virtuální prohlídka zde:
A pro zájemce z řad knihovníků (a také proto, že to máme za úkol), se zde pokusím svůj pohled na tuto knihovnu strukturovat do několika oblastí, které můžeme posuzovat.
Knihovna Petřiny a její role jakožto knihovny na sídlišti
Jak už jsem zmínila, tato pobočka se nachází na sídlišti a fungovala zde již dříve, před rekonstrukcí ještě společně se školkou. Tento fakt by měl logicky ovlivnit směřování jejích služeb, a to jak na úrovni těch výpůjčních, tak i skrze pobyt uživatelů na pobočce.
První, čeho si můžeme všimnout, je prostorové uspořádání knihovny. Prostor pro návštěvníky je až na poslední (přístupné) patro velmi otevřený a pomyslně rozdělený na různé zóny:
ti, kteří přichází za účelem společné práce vyžadující soukromí (nebo hlasitější diskusi), mohou využít právě nejvyšší patro s týmovými studovnami,
individuální studující a menší tišší skupinky mohou využít otevřené, ale stále klidnější prostřední patro,
rodinám s dětmi, či seniorům, kteří ocení možnost oslovení personálu, pak slouží přízemí s dětským koutkem, tvořícím koutkem a informačním pultem.
Také dokumenty ve volném výběru jsou rozmístěny s ohledem na tyto cílové skupiny - v prostředním patře je situována především nabídka pro dospělé a mládež, zatímco v přízemí se nachází knihy pro děti do 10 let a pár novinek a tipů pro dospělé.
Kromě typického využívání knihovny jako je studium a realizace výpůjček sem ale může občany nalákat i nabídka dalších služeb. Už samotný fakt, že v knihovně je mnoho míst k posezení a neplatí zde zákaz jídla a pití - ba naopak jsou k dispozici komunitní kuchyňky - přispívá k vytvoření atmosféry komunitního centra, kam si každý může zajít odpočinout, či se s někým setkat. Při naší návštěvě bylo vidět, že toho lidé opravdu hojně využívají. Samozřejmě je možné také využít přístupu na internet skrze místní počítače, nebo připojení k bezplatné WiFi. Přijít tedy může kdokoliv a v podstatě tu strávit den jakoukoliv činností, kterou nebude rušit ostatní. A ačkoliv za běžného provozu nemusí být na každém patře přítomen knihovník, díky celkem malému a otevřenému prostoru působí být snazší udržet přehled o aktuálních návštěvnících. Proto by nemělo být problematické ani vpuštění menších dětí bez dozoru, nebo lidí bez domova (opět pokud nebudou rušit ostatní) do prostor knihovny. V omezování jejich přístupu k počítačům a internetu také nevidím důvod, snad může knihovna využít blokaci určitých webů obecně (např. pornografie, násilí apod.) a občas se může knihovník projít kolem, ale využívat internet nevhodně by mohl kdokoliv a není nutné dělat rozdíly. Potažmo ve větších knihovnách lze rozdílně přistupovat v odděleních pro děti a dospělé, ale v případě petřinské knihovny takto striktně omezené prostory nejsou. [1]
A pro ty, kteří by chtěli přijít ještě za jiným účelem, má knihovna širokou nabídku akcí, která taktéž reflektuje pestrost publika. Můžeme zde například potkat výtvarné a jiné workshopy pro všechny věkové kategorie, cestovatelské přednášky, doučování, divadlo či mezigenerační čtení knih. Nově knihovna také promítá filmy.
Celkově vzato si myslím, že knihovna dobře pracuje na naplnění prvního pilíře aktuální koncepce rozvoje knihoven - podporuje komunitní užívání prostor a snaží se se svými uživateli scházet a společně vymýšlet, jak to dělat nejlépe. [2,3] Z návštěvy to na mě působilo, že i přítomní knihovníci jsou zde spíše v pozici informátorů, zprostředkovatelů a facilitátorů využívání knihovny. (Samozřejmě mohou také půjčovat knihy, ale i to zde lze dělat samoobslužně skrze Selfcheck-pointy.)
zdroje:
[1] COOKE, Louise (ed.). Guidelines on Public Internet Access in Libraries. IFLA FAIFE Expert Advisory Group. 1st ed. June 2019. 8-10. [online]. [cit. 2024-11-27]. Dostupné z: https://www.ifla.org/wp-content/uploads/2019/05/assets/faife/statements/guidelines-on-public-internet-access.pdf
[2] Městská knihovna v Praze. Druhé kolo participace na Petřinách. [online]. 25. 4. 2024. [cit. 2024-11-27]. Dostupné z: https://www.mlp.cz/cz/novinky/2752-petriny-pozvanka-na-druhe-participativni-setkani/
[3] MACHÁČKOVÁ, Lucie; ŠEDÁ, Marie a RICHTER, Vít. Koncepce rozvoje knihoven v České republice na léta 2021-2027 s výhledem do roku 2030: knihovny - pilíře občanské společnosti, vzdělanosti a kultury. [online]. Národní knihovna České republiky, 2020. 27-29. ISBN 9788070507346. Dostupné také z: https://ipk.nkp.cz/docs/koncepce-rozvoje-knihoven-2021-2027.
Pobočka Petřiny v kontextu Městské knihovny v Praze
Tuto knihovnu je potřeba vnímat také jako součást Městské knihovny, s čímž se váží další její specifika.
V prvé řadě to znamená, že uživatelé této pobočky mohou využívat služby Městské knihovny jako celku, zvláštěpak zajímavá je možnost rezervace vybraného dokumentu k vyzvednutí na jakékoliv vybrané pobočce a stejně tak jeho vrácení na jakékoliv pobočce. Díky tomu mají čtenáři petřinské pobočky přístup k mnohem většímu fondu, než by se na první pohled vzhledem k velikosti budovy zdálo.
S tím se také pojí potřeba třídit vrácené a rezervované knihy a rozesílat je do vybraných poboček. A právě tuto funkci pobočka Petřiny po své rekonstrukci přijala - nachází se zde dlouhý třídící pás, který díky RFID čipům a originálnímu softwaru velmi rychle a efektivně třídí dokumenty do boxů k rozvozu. Kromě toho se sem přesídlila i část akvizičního oddělení, které se stará o objednávání nových dokumentů či multiplikátů (pouze povinné výtisky a ukázky putují na Mariánské náměstí). Probíhá zde i uskladnění, katalogizace a úprava dokumentů před rozvozem do dalších poboček - obalování, lepení čipů, zlacení, opravy apod. [4] Akviziční politika je zaměřena spíše na beletrii, méně pak na literaturu naučnou a nejméně na odbornou, což odpovídá účelům městské knihovny. Díky rozsahu svého fondu nabízí katalogizační záznamy jiným knihovnám a když už dojde na akvizici "nebeletristických" dokumentů, na oplátku si rádi vypůjčí záznamy cizí. V tomto, bych řekla, má snaha o centralizaci a propojování knihovních institucí význam.
Kromě periodických a neperiodických publikací nabízí Městská knihovna k zapůjčení i další objekty jako například hudební nosiče, přehrávače i nástroje, nebo deskové hry a obrazy. V knihovně Petřiny najdeme upoutávku na obrazový fond v prostředním patře, služby artotéky můžeme využít právě jen zde, nebo na pobočce Opatov. [5] I v celorepublikovém měřítku je to služba velmi vzácná a způsoby jejího využití možná budou naši občané ještě nějakou chvíli hledat, ale minimálně jde o zajímavý krok k propojení knihoven a jejích čtenářů s další součástí kultury.
zdroje:
[4] Knihovna Plus. Městská knihovna v Praze – pobočka Petřiny: rozhovor s Hanou Livorovou, vedoucí pobočky Petřiny, a Sárou Janou Krpatovou, vedoucí oddělení akvizice Městské knihovny v Praze. [online]. 2024. [cit. 2024-11-27]. Dostupné z: https://knihovnaplus.nkp.cz/archiv/2024-1/historie-a-soucasnost/mestska-knihovna-v-praze-pobocka-petriny
[5] Městská knihovna v Praze. Artotéka. [online]. [cit. 2024-11-27]. Dostupné z: https://www.mlp.cz/cz/o-knihovne/sluzby/specializovana-oddeleni/artoteka/
Funkce knihoven v digitálním věku
Ačkoliv jsem výše několikrát zmínila, že navštívené knihovny nepůsobily na první pohled jako typické knihovny, nebo jejich služby dalece překračují rámec pouhého nakládání s dokumenty ve fondu, neřekla bych, že je to třeba brát jako výtku. Naopak v dnešní době je na místě zamýšlet se nad tím, jak by si měly knihovny nejlépe udržet svoji pozici, která je značně konfrontována s možnostmi internetu a digitálních médií. Z tohoto úhlu pohledu je žádoucí, aby knihovny zprostředkovávaly více, než pouhý přístup k dokumentům, a aby své služby přizpůsobily měnícímu se kontextu světa.
Začneme-li ale, jak se někdy říká, od podlahy, můžeme zmínit některé možné proměny práce s nabízenými dokumenty. Přešli jsme od lístkových katalogů k elektronickým, zařadili jsme do fondu elektronické zdroje a v některých knihovnách umožnili i vzdálený přístup k nim, máme nadstavbové vyhledávače napříč více katalogy, zahrnujeme fulltextové vyhledávání atd. - skrze technologie přinášíme nové možnosti služeb. A tímto směrem bychom mohli jít ještě dál, ať už menšími kroky k vylepšování, nebo kroky inovativními. Jednou z takových inovativních a velmi specifických představ o budoucnosti knihoven je zavádění knihoven virtuálních. Stejně jako u jiných institucí zde můžeme uvažovat nad dvěma přístupy - tvorba samostatné virtuální entity a tvorba virtuální kopie fyzické knihovny. Obojí má jistě své výhody a nevýhody, o kterých bychom mohli vést dlouhou diskusi i na obecné úrovni virtualizace různých institucí. Mnohem zajímavější je však zamyšlení nad faktory, které ovlivní motivaci uživatelů a prožitek z používání takové služby. Tímto problémem se zabýval experimentální výzkum z roku 2022, kde byl použit právě koncept dvojčete, tedy virtuální kopie. Z výzkumu vyplývá jeden velmi zajímavý závěr. Kromě toho, že by měl mít uživatel možnost projít se knihovnou a vybrat si dokument - což může být opravdu intuitivnější než používání sebelepšího katalogu - nebo si prohlédnout nějakou výstavu a další prostory, měla by i tato verze knihovny zachovávat i funkci místa pro sociální interakci. Dokud se ovšem nestane návštěva virtuální knihovny běžnou, je pravděpodobné, že se během ní uživatel setká s mnohem méně lidmi než během návštěvy fyzické. [6] To se zdá být začarovaným kruhem - je potřeba, aby někdo začal, ale jak ho přesvědčit, pokud ho to nebude naplňovat, pokud tam bude sám... Mělo by se tedy začít nejprve se školením zaměstnanců a nabídkou workshopů o VR pro občany.
Jak jsme právě zmínili, výpůjčky nejsou vše a uživatelé si žádají další služby včetně těch ne přímo definovaných jako je setkávání se, příjemný prostor apod. A právě na tyto potřeby můžeme cílit s nadějí, že digitální svět je nedokáže naplnit ve stejné míře. Tímto se pomyslně vracíme na začátek těchto úvah - ke knihovnám, které nabízí příjemné a inkluzivní prostředí a mnoho služeb, z nichž ne všechny musí úzce souviset s literaturou a čtenářstvím. Aneb proč se děti, dospívající, dospělí a senioři uchylují k životu v online prostředí? Děti si chtějí hrát, vstřebávat příběhy a mít společnost. Nabídněme jim uzpůsobený prostor a hračky, knihy, CD a další zdroje příběhů a poskytněme příležitost pro společné trávení času s rodiči, nebo mějme k dispozici knihovníka, který s dětmi může aktivity provozovat. Dospívající a dospělí mají v menší či větší míře podobné potřeby - chtějí trávit čas v soukromí, jindy se bavit s přáteli, hledají informace ke studiu či práci, hledají příběhy a aktivity k odreagování. Vytvořme v knihovnách místa pro jednotlivce i skupiny, poskytněme přístup k internetu a velké škále dokumentů odborných i beletristických, uspořádejme různé aktivity a podpořme návštěvníky ve využívání prostor knihovny vlastním způsobem. A co chybí seniorům? Nejčastěji se uvádí lidský kontakt, pocit bezpečí, respektu a užitečnosti. [7] Knihovna jim může být místem, kde mohou navázat kontakty, zapojit se do různých aktivit jako rovnocenní partneři a samozřejmě získávat další impulsy pro podporu mentální kondice. Je vidět, že u všech věkových skupin hraje významnou roli sociální složka návštěvy, a jak už bylo řečeno v kontextu virtuálních knihoven, aby knihovna mohla sociální, nebo chceme-li komunitní, služby nabízet, měla by především zajistit příchod lidí do prostor knihovny a motivovat je k prodloužení času, který zde tráví. A to možná i za cenu, že dojde k rapidní proměně knihoven a jejich priorit. Možná schováme další část knih do skladů a nabídneme více prostoru pro sdružování, dovolíme lidem jíst a pít, rozšíříme nabídku vzdělávacích ale i jiných akcí... A pak uvidíme...
zdroje:
[6] IAKOVIDES, Nikolas; LAZAROU, Andreas; KYRIAKOU, Panayiotis; ARISTIDOU, Andreas. Virtual Library in the Concept of Digital Twin. In: 2022 International Conference on Interactive Media, Smart Systems and Emerging Technologies (IMET). 2022. IEEE Xplore Digital Library. [online]. [cit. 2024-11-27]. Dostupné z: https://doi.org/10.1109/IMET54801.2022.9929598
[7] FREISLEBENOVÁ, Zuzana. Životní spokojenost členů aktivit v klubech pro seniory. Magisterská diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, 2013. Dostupné také z: https://is.muni.cz/th/cm0no/DP_Freislebenova.pdf.
Comentários