Proč jsem dlouho nenapsala žádný příspěvek

Když jsem teď učitelka a nutím žáky psát blogové příspěvky na jejich portfolia, přimělo mě to se ohlédnout na svůj blog a vyčinit si, že teď zrovna nejdu příkladem.

Ptáte se proč? No tak já se to pokusím shrnout...

Zaprvé - viz první věta, aneb nová práce, sice jen na částečný úvazek, ale s plnou zodpovědností. Dostala jsem na starosti 3 informatické skupiny: sekundu, tercii a prváky, se kterými částečně začínám, částečně navazuji na předchozí výuku informatiky na jejich základkách a je to mazec - každý má úplně jinou startovní pozici a dokonce i každý z nás učitelů, kteří učíme tyto třídy, má jinou představu o tom, co a jak učit. Takže všichni ladíme, jak se dá a hledáme cestu, jak nikoho neopominout, nenudit, neznechutit... a dodržet nové RVP.

Zadruhé mi na tento semestr vyšlo opravdu hodně povinných a pár dlouho odkládaných předmětů, takže škola většinu dní od rána do večera, několikrát škola i o víkendech, k tomu 2 "neviditelné" předměty na dálku z domu... takže dotykové rukavice a valím i cestou.

Zatřetí dokončuji praxe, což mám naštěstí z části pokryté smlouvou, ale část ještě plním na jiném gymnáziu a rozvrh bohužel vyšel tak nešťastně, že stíhám maximálně dvě hodiny týdně a hrozně se to vleče. Sbírám tím zajímavé zkušenosti, ne tedy úplně tak, jak univerzita naplánovala (asistentskou praxi má člověk plnit první a dozvědět se zde úplné základy), ale mám možnost porovnat přístup dalších pedagogů i žáků k různým tématům.

Začtvrté z výše uvedených důvodů nemám moc času na nějaké další zájmové aktivity, takže ani není tolik o čem psát. Ale kupodivu můj chaotický život stačí na to, aby o mě chtěli psát jiní - třeba dnes vydala rozhovor se mnou Fakulta informatiky a v nejbližších týdnech mě čeká další pro iniciativu Výtahy do škol... A to by vlastně mohlo být zapáté, nechci těm lidem říct Ne.

A to je tento můj semestr v kostce, tak snad to je alespoň trochu pochopitelné.