Ohlédnutí za bakalářkou

Jak jsem slíbila v předchozím příspěvku, ráda bych vám touto cestou představila obsah své bakalářské práce. Pokusím se jej shrnout tak, aby téma pochopili i lidé bez oborového vzdělání.

Na téma své bakalářské práce jsem narazila v rámci předmětu Kreativní laboratoř, kde jsme probírali různé inovativní přístupy ke zprostředkování informací, kultury a vzdělávání. Narazili jsme mimo jiné na využití počítačových her pro výukové účely, e-sporty a podobná propojení digitálních technologií s různými oblastmi, u nichž se setkáváme s podporovateli i odpůrci tohoto přelomu. A podobnou oblastí je z mého pohledu i využívání technologií v muzeích, minimálně proto, že můj konzervativní přítel studující historii a muzeologii moje nadšení pro tyto inovace nesdílí. A protože jsem člověk tvrdohlavý, rozhodla jsem se, že si svůj názor obhájím skrze odborný výstup. Tak se zrodil můj plán, pak už stačilo jen najít odborníka na toto specifické téma - jako nejvhodnější se jevila Mgr. Nina Wanča, Ph.D. z Karlovy Univerzity, která moji žádost o vedení práce přijala.

Protože je oblast technologií v muzeích velmi široká, zúžili jsme nakonec zaměření pouze na tzv. imersivní technologie. Takové imersivní technologie mohou vypadat různě, spojuje je snaha vtáhnout návštěvníky do tématu expozice, a to obvykle za využití emocí a smyslových vjemů. Může to tedy být například virtuální realita, hologram, nebo kinosál s projekcí na více stěn.

Já si pro výzkum vybrala tři různé expozice s imersivními prvky v Národním muzeu v Praze:

• Časozdviž v expozici Dějiny 20. století: promítání v uzavřené kruhové místnosti shrnující téma celé expozice, při které by měl mít návštěvník pocit, že výtahem stoupá vzhůru

• Momenty dějin: samostatná projekce zaměřená na vývoj a zlomové momenty české historie vážící se k Václavskému náměstí, která je umístěná v podzemní spojovací chodbě mezi starou a novou budovou Národního muzea

• Ovládnutí světa v rámci expozice Zázraky evoluce: v této místnosti visí u stropu kostra plejtváka, kterého si návštěvník může zobrazit v rozšířené realitě, když na kostru namíří svůj mobilní telefon se staženou muzejní aplikací

Muzeum jsem osobně navštívila a prvky si vyzkoušela. Další dva dny jsem v muzeu trávila pozorováním návštěvníků a zapisovala si, jak se chovají, jak prvky používají, jak je komentují, ... A také jsem s několika lidmi udělala rozhovor, abych se dozvěděla něco více o tom, proč do muzeí chodí, co je zajímá, co si o těch vybraných technologiích myslí atd.

Zajímalo mě třeba to, jestli se tyto prvky lépe používají lidem ve skupině, nebo jednotlivcům, nebo jestli motivují návštěvníky se zájmem o jiná témata dát neobvyklému tématu šanci, nebo jestli jsou vhodnější pro děti, jestli má nějaký vliv jazyková či kulturní bariéra nebo hendikep a podobně.

A co jsem tedy zjistila?

Samozřejmě se potvrdilo, že dětem se tyto věci velmi líbí. Někteří dotázaní rodiče byli rádi, že děti muzeum baví, jiní se báli, že od toho děti neodrhnou a zbytek muzea je nebude zajímat. Většina rodin, které jsem na místě viděla, pak využívala tyto prvky jako podklad pro společnou diskusi o tématu - děti se ptaly, ukazovaly na to, co je zaujalo, a rodiče vysvětlovali pojmy, vzpomínali na své dětství a doplňovali informace.

Nostalgicky k historickým tématům přistupovaly i starší generace, mladší dospělí zase třeba komentovali samotnou technologii, ale v celkovém hodnocení prožitku už mezi dospělými velké rozdíly nebyly - že by tedy s věkem zájem o nové technologie v muzeích upadal, se říci nedá.

Podle většiny dotázaných ale zajímavý technologický prvek není stěžejní pro návštěvu expozice, pro někoho by prý možná zvýšil zájem o prezentované téma, ale více lidí si prvky spojilo s tím, že budou fajn, protože se jim prostě líbí vybrané téma a chtějí ho prozkoumat všemi způsoby. U mnou vybraných prvků pak bylo použití povětšinou jednoduché - dvakrát se jednalo o projekci a jednou a použití aplikace v chytrém telefonu, což lidem nepřišlo složité na pochopení, pouze u aplikace se v realitě objevovaly komplikace se spuštěním. Použití nových technologií by tedy návštěvníky odradit nemělo.

Přesto ale návštěvníci nestojí o to, aby tyto technologie nahradily zbývající objekty (artefakty, texty apod.) v muzeu, preferují naopak vyvážený poměr. Samostatně v našem případě figurovala projekce ve spojovací chodbě, což se ukázalo jako hlavní problematický bod - lidem chyběl kontext a vysvětlení toho, co a proč tu vidí. Nejvíce tento nedostatek zasáhl zahraniční turisty, kteří se neorientují v českých dějinách, ale zmínili je i naši občané, pro které bylo zaměření na Václavské náměstí také příliš kulturně vzdálené.

Někteří návštěvníci pak o existenci prvků ani nevěděli, takže lepší informovanost by určitě prospěla v mnoha ohledech.

Také se u některých lidí objevily obavy z tzv. kybernetické nemoci, tedy že by je z těch technologií a "hodně vjemů naráz" bolela hlava. To je další důvod, proč by se to s nimi nemělo přehánět, ať má každý možnost volby.

---

Z těch všech informací, rozhovorů a dat už pak začínala bolet hlava mě, to si piště... Ale s výsledkem jsem celkem spokojená - lidé neztratili zájem o muzea ve své původní podobě, ale změnu oceňují, minimálně jako zajímavé oživení "běžných" expozic.

A co si myslíte vy?

Jaký typ muzea preferujete?

• Change Image

  Tradiční
• Change Image

  Propojení tradičního a moderního
• Change Image

  Moderní
• Change Image

  Zcela virtuální