Tento týden nám měla začínat výuka, ale byla kvůli popovodňovým komplikacím odložena, přesto jsem ale nezahálela, protože na práci se vždycky něco najde. Stihla jsem tak vyřídit pár záležitostí a mimo to si odskočit na přednášku do Montessori institutu v brněnském Starém Lískovci. Toto pozvání vzešlo ze strany mého bývalého asistenta, který nyní právě v této škole pracuje a chtěl žáky mým příběhem inspirovat. Nevím, jak moc umím být inspirativní, ale možnost vyzkoušet si práci s dětmi školního věku a pokusit se jim předat nějaké informace o životě na vozíku pro mě byla zajímavou výzvou.
Připravila jsem si tedy krátkou prezentaci zastřešující základní oblasti, které by děti mohly zajímat a které jim jsem schopná ilustrovat pomocí fotek. Představila jsem jim 2 nejdůležitější věci pro můj život s hendikepem - invalidní vozík a asistenty, což jsem brala jako část "komplikace", a pak jsem se přesunula k části "inspirace", do které jsem zahrnula různé důkazy toho, že život na vozíku jde žít naplno - trávení volného času s vrstevníky, kroužky a jiné zájmy a samostatně sport, který považuji za vhodný faktor podporující inkluzi. Míru detailů a slovní zásobu jsem mírně upravovala pro každou věkovou kategorii zvlášť, přednášky se totiž účastnily dvě skupinky (nejprve žáci 1.-3. ročníku, pak 4.-6. ročníku).
Asi třetinu vyhrazeného času jsme pak věnovali diskusi, potažmo prostoru pro dotazy. V tomto ohledu byly mladší děti o něco aktivnější, z mého pohledu možná proto, že se ještě nebojí, jestli by náhodou nebyla jejich otázka hloupá, ale prostě se ptají na vše, co je napadne. Ve skupince starších žáků se nejprve musely ptát učitelky, ale nakonec se odvážil i zbytek třídy. Dotazy byly v obou skupinkách pestré, některé se týkaly života na vozíku, jiné vozíku samotného a další měly spíše za cíl se blíže seznámit semnou jako osobou.
Osobně jsem byla s akcí velmi spokojená a většina dětí snad také. Zda jsme naplnili očekávání vyučujících, mi přímo neřekli, ale prý mě pak někomu doporučili, tak asi nějak ano. Uvidíme tedy, jestli si budu moci užít nostalgii prostředí základní školy ještě někdy někde jinde...
Comments