Můj první zahraniční studijní pobyt se kupodivu netýkal žádného z mých studijních oborů, ale latiny, kterou se již několikátým rokem učím pro vlastní potěšení. S latinou je to totiž složité - ačkoliv by aktuálně mohla sloužit jako nestranný mezinárodní jazyk (nemá rodilé mluvčí), čím dál méně lidí se jejímu studiu věnuje a je velmi obtížné najít příležitost, kdy ji lze použít aktivně, tedy pro konverzaci. Právě to se snaží zlepšit letní škola latiny, kterou již po několikáté hostí Papežská teologická fakulta ve Vratislavi. V období dvou prázdninových týdnů se tu schází nadšenci do latinského jazyka, kultury a výuky tzv. přímou metodou. Jedná se jak o oborové i neoborové studenty, tak o vyučující a další příznivci.
Já se na letní školu vydala s přítelem, který zájem o latinu také sdílí. Zúčastnili jsme se prvního týdne letní školy, tedy šesti dnů výuky i víkendového programu. První den jsem si připadala jako zmatená lesní včelka, protože na mě všichni mluvili jen polsky nebo latinsky a já se ještě nestihla "aklimatizovat". V průběhu týdne se to však stávalo více a více přirozeným a my mohli hovořit s lidmi jakéhokoliv původu. A jelikož latina nezná vykání, byli jsme na jedné lodi nejen z pohledu jazyka, ale i postavení - univerzitní vyučující se stávali našimi spolužáky i přáteli.
Od pondělí do soboty byly dva první bloky vždy věnovány výuce s naší oblíbenou učebnicí Familia Romana (Lingua Latina per se illustrata), v jejímž čtení jsme pokračovali ve skupinkách dle aktuální dosažené úrovně. My byli ve skupině Provectiores 1, tedy mírně pokročilí. Po obědové pauze následoval volitelný program ve formě tematických seminářů s výjimkou pondělí, kdy se hromadně zpívaly latinské písně. Chtěli jsme se původně účastnit seminářů o učitelství a o překladu Erbenovy Kytice do latiny, ale první den jsme zjistili, že dřívější učitelský seminář příliš nestíháme (nechceme-li do vždy jíst v nebližší, ale ne zrovna nejlevnější restauraci), takže jsme jej další dny už vynechali. Díky získané časové rezervě po obědě jsme si tak před večerním blokem většinou stihli i projít kousek města, nebo třeba botanickou zahradu, což bylo fajn.
Další nepovinnou, ale z mého pohledu velmi přínosnou, součástí byly společné večeře. Na každý den byla domluvená rezervace v nějaké restauraci a kdokoliv o to měl zájem, mohl se v předem oznámeném časovém intervalu připojit. Veškeré potřebné informace byly komunikovány přes WhatsApp.
U večeře se v menších či větších skupinkách diskutovalo o všelijakých tématech od seznamování přes zážitky z cest či školy až po lingvistická a jiná odborná okénka. Prostě takové normální setkání u jídla a pití s volnou zábavou, až na tu drobnost, že se klábosilo latinsky. Občas na to doplácela obsluha vybraných podniků, protože jsme pak měli tendenci latinsky odpovídat i jim.
V úterý se k nám na večeři připojil i jeden z místních mnichů a v pátek jsme se pro změnu připojili my k němu a jeho přátelům na společné pivo po tom, co byla naše rezervace vystřídána následujícími hosty.
Výuka trvala až do soboty a v neděli byl na výběr doplňkový program - buď výšlap na horu Ślęża, nebo prohlídka města a univerzitního muzea. My si vybrali komentovanou prohlídku, výklad byl sice jen v polštině, ale při troše snahy se něco porozumět dalo. Navíc se tematicky zaměřoval na místa spojená se zdravotnictvím, dozvěděli jsme se tedy i pár méně profanovaných zajímavostí. Po zbytek dne pak byla naším průvodcem spoluúčastník Patryk, jeho výklad už byl latinsky. Nejprve se nám rozhodl ukázat Halu století a přilehlý areál s obří fontánou a ochozem. Sem se většina zúčastněných dopravila historickou tramvají, což byl takový bonus v programu. Posledním zastavením bylo přírodovědné univerzitní muzeum, které jsme si prohlédli s doprovodným výkladem o etymologii latinských názvů zvířat.
Poslední den pobytu, pondělí, jsme si nechali pro sebe a vydali se navštívit zoologickou zahradu. Bohužel nás z ní ještě před uzavřením vyhnala přicházející průtrž mračen.
Comments