Jak jsem moderovala projekce pro školy

V tomto příspěvku bych se ráda podělila o další zajímavou zkušenost. Tento měsíc jsem měla tu čest působit jako moderátorka na školních projekcích festivalu Jeden svět. Nabídka, potažmo poptávka po moderátorech se ke mě dostala přes známé z organizace RadoVan, v jejichž kavárně se organizátoři festivalu pravidelně scházeli. A protože sama dobře vím, jak těžké je shánět dobrovolníky, řekla jsem si, že přiložím ruku k dílu alespoň tak, jak mi to čas dovolí. 

Tak se stalo, že jsem pár volných chvilek v posledních týdnech strávila googlením kontaktů na učitele z random škol a jeden sobotní večer popíjela matcha-laté s partou milých cizích lidí. Nemít tak plný rozvrh, mohlo těch večerů být víc, ale i tak jsem měla z kolektivu dobrý pocit a důvěra mi byla svěřena. 

Poslední dvě březnové středy jsem tedy napochodovala do Artu, nafasovala organizátorskou cedulku a mikrofon a usídlila se na celé dopoledne ve velkým sále. Ve skutečnosti to ale byly jen dva bloky projekcí, protože filmy trvaly asi hodinu a navazovala na ně diskuse s hostem. Mou povinností bylo diváky na začátku uvítat a nastínit jim průběh, během promítání pozorovat rekace a pak vést diskusi a zkoušet publikum aktivizovat. Až na ten poslední bod mi to asi celken šlo. Holt co čekat, když máte cílovou skupinu puberťáky. Ale nelituji toho, s menšími mi to tolik nejde (aspoň myslím) a navíc jsem se díky tomu trefila do dobrých témat.

První týden jsme promítali Pan nikdo proti Putinovi a hostem byl Jan Fridrichovský z Demagogu, takže jsme se zaměřili na problematiku propagandy, přístupu k informacím a jejich ověřování. To na KISKu řešíme pořád, takže pro získání sebedůvěry do začátku udělání téma. 

Za týden mě čekalo téma o něco těžší, a to vydírání intimními materiály online, film Můj sextortion deník. Pozvání přijala Barbora Lisztwan Honusová, výzkumnice z MUNI zabývající se problematikou dospívajících v onlinu a nevyžádanými sexuálními interakcemi v online komunikaci. Takže zase přesah do učitelství informatiky s ohledem na kyberbezpečnost a digitální identitu. 

K oběma projekcím jsem měla připravené scénáře, ale nerada se doslovně opakuji, proto mě potěšila blízkost k tématu a tím pádem možnost v diskusi trochu improvizovat. A samozřejmě velké díky patří i hostům, kteří spolupracovali na domluvě předem, přinesli zajímavé podněty k zamyšlení a přistoupili na tykání za účelem vytvoření otevření atmosféry.

Osobně jsem si to užila a doufám, že spokojení byli i učitelé a (v rámci možností puberty) i žáci. Je super, že se takové akce konají a spolupráce se školami funguje. Kdyby to bylo na mě, jako učitel bych tam své žáky taky klidně vzala, ale byla bych ráda, kdyby si mohli sami vybrat projekci (téma, film) a byli na ni připraveni, aby se z diskuse vytěžilo co nejvíc... Uvidíme, možná někdy, ale prozatím je to obohacující zkušenost i na té druhé straně bariéry (potažmo sálu).  

PS: Oba filmy doporučuji, pokud byste se k nim někdy dostali, těch témat k zamyšlení v nich najdeme hodně... :)